Jako jednu ze svých programových priorit si staronová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vytyčila vyřešení vážného nedostatku zdravotnických prostředků a léků v EU. Jak se dívají na její snahu a co by podle nich skutečně pomohlo zlepšit situaci jsme se po zástupcích lékárníků a farmaceutických firem zeptali i českého a slovenského experta na danou problematiku – Jiří Stránského a Martina Višňanského. Ti sice iniciativu Komise vítají, varují ale před přílišnou regulací. Akcentují také důležitost návratu části výroby do Evropy a vysvětlují, proč jsou možnosti jednotlivých členských států, jak situaci řešit, limitované.

Že si předsedkyně Evropské komise vytyčila jako prioritu snahu vyřešit nedostatek zdravotnických prostředků a léků v Unii vítá spoluzakladatel Slovenské společnosti pro farmakoekonomiku Martin Višňanský. Zároveň ale varuje před možnými riziky. „Myšlenka ‚esenciálních léčiv‘ není nová a určitě by mohla přinést nižší míru nejistoty. Na druhé straně je však třeba upozornit na rizika jakékoli regulace a centrální intervence, která by mohla ohrozit či znefunkčnit principy volného trhu, zvýhodňovat vybrané výrobce a upřednostňovat určité terapeutické skupiny. Riziko diskriminace některých členských států či vybraných skupin obyvatelstva je při takové či podobné regulaci poměrně vysoké,“ vysvětluje pro Zdravotnický deník Višňanský.

V Evropě dlouhodobě vytvářený ekonomický tlak na výrobce, kteří následně hledali řešení, jak minimalizovat náklady, vnímá a kritizuje obchodní ředitel farmaceutické divize společnosti Sprinx Systems Jiří Stránský. A je rád, že si i představitelé na nejvyšší evropské úrovni uvědomili, že jde o vážný problém a jsou schopni deklarovat, že jeho řešení je strategickou prioritou. „Cesta do této situace nicméně nějakou dobu trvala a cesta zpět určit nebude kratší ani levnější. Bude třeba kapacity rozšířit a vybudovat,“ uvádí pro Zdravotnický deník Stránský.

Evropská úroveň řešení podle něj této situaci „sluší“, ale spíše jen v rovině vytvoření vhodných ekonomických a právních podmínek. „Koordinaci, případně řízení tohoto procesu z úrovně Evropské komise nevnímám jako příliš efektivní, mimo jiné i proto, že se jedná – v případě výrobců na všech úrovních – o soukromé společnosti a vyladit rovnováhu v tomto případě bude mimořádně obtížné,“ míní Stránský.

Vrátit výrobu do Evropy nebude snadné

Na otázku, jaká opatření by vedla k zamezení nedostatku zdravotnických prostředků a léků v EU, není podle Jiřího Stránského snadné nalézt jednoduchou odpověď. Určitě by podle něj ale pomohlo vrátit alespoň částečně výrobu, zejména v její časné fázi, zpět do Evropy. „Není to tak, že by v Evropě výroba vůbec nebyla, ale velká část výrobních kroků dnes probíhá v jiných částech světa, a to jak u léčivých přípravků, tak u zdravotnických prostředků,“ vysvětluje. Výrobci by podle něj museli „přeskládat“ své výrobně-logistické řetězce, což nebude lehké. „To, co se ale v této souvislosti nezmiňuje, je, že bude třeba řešit nákladovost těchto výrobních kroků, která rozhodně nebude stejná jako v Asii. To je ten zásadní aspekt, o kterém se ve vyjádřeních o prioritách explicitně nehovoří,“ upozorňuje Stránský.

Podle Martina Višňanského je třeba mít na paměti, že problém s nedostatkem léčivých přípravků netíží je Evropskou unii. „Jde o globální problém, který přináší globalizace. Outsouring výrobních kapacit mimo EU a USA je vždy spojen s rizikem nedostatečného naplnění tržní rovnováhy nabídky a poptávky,“ vysvětluje Višňanský. Jde proto podle něj spíše o to, jak vybalancovat míru rizika outsourcingu s riziky spojenými s nedostatkem či nedostupností léčiv.

Malé země mají jen malé možnosti

V diskusích o nedostatku léčiv v Evropě nejčastěji rezonuje otázka, zda dostatek kroků dělají národní vlády jednotlivých zemí. Podle Martina Višňanského jsou ale jejich možnosti, a to zvláště u zemí menších, značně limitované. „I když jsou zdravotnictví a farmacie v Evropské unii stále poměrně deregulovanými oblastmi, nemyslím si, že malé a středně velké země mají dostatek kompetenci, kapacit a možností ovlivnit tyto procesy, protože vlastníky výrobních kapacit jsou obvykle nadnárodní korporace, ne zřídka listované na kapitálových trzích, s komplikovanou vlastnickou strukturou mimo Evropskou unii,“ míní Višňanský.

Podle Jiřího Stránského je v této souvislosti zásadní zmínit povinnost držet zásoby léků, která je nyní aktuální i v České republice. „To je ale jen částečné řešení, které již krátce po jeho zavedení ukazuje, že nás ze situace s nedostatkem léků nevyvede,“ míní. A dodává: „Nejen u nás probíhala a probíhá dílčí podpora při výpadcích jednotlivých účinných látek, a to zejména podporou dovozu neregistrovaných přípravků, ale i přímou podporou některých výrobců, kteří měli nebo mají přípravky s obsahem účinných látek ve výpadku. V řadě zemí, včetně ČR, se také objevily informace o možných investičních pobídkách pro potenciální výrobce, kteří by svou produkci zaměřovali převážně nebo částečně na lokální trhy.“

Podle jeho názoru vlády „dělají co mohou“ ,ale zatím jde spíše o reaktivní opatření, než o dlouhodobá systémová řešení. „To je nicméně vzhledem ke komplexnosti problematiky pochopitelné,“ uzavírá Stránský.

Jakub Němec