SŘ o změně VaPÚ LP FOLINAR – Rozhodnutí, 24. 4. 2025
Shrnutí: Ústav ve SŘ o změně VaPÚ z moci úřední nevyhověl žádosti MAHa, který opakovaně žádal o snížení JUHR.
Nadepsané SŘ zahájil Ústav z moci úřední dne 31. 12. 2024 za účelem stanovení VaPÚ předmětných LP FOLINAR (léčivá látka solifenacin) na výši úhrady odpovídající poslední provedené revizi úhrad LP zařazených do referenční skupiny č. 45/2 močová spasmolytika, retardované formy, p.o. a transdermální aplikace, do které LP FOLINAR náleží.
Dne 28. 1. 2025 vydal Ústav FHZ, ve které navrhuje odpovídající snížení výše JUHR. MAH na tuto písemnost reagoval vyjádřením, ve kterém mimo ostatní připomínky sám navrhuje snížení JUHR na úroveň nižší oproti návrhu Ústavu. V této žádosti se MAH odkazoval na znění § 39g odst. 3 ZVZP. Toto ustanovení uvádí následující:
„Ústav žádosti osoby uvedené v § 39f odst. 2 písm. a) nebo b) vyhoví, pokud je (…) navrhovaná výše úhrady nižší než výše úhrady vypočtená podle § 39c a upravená podle § 39b.“
Tomuto návrhu Ústav tedy v souladu s citovaným zněním ustanovení § 39g odst. 3 ZVZP vyhověl a dne 25. 3. 2025 vydal druhou FHZ, ve které navrhuje stanovení JUHR ve výši dle návrhu MAHa.
Ve lhůtě k vyjádření se ke druhé FHZ obdržel Ústav další vyjádření MAHa – ve kterém znovu požádal o snížení JUHR předmětných LP FOLINAR na úroveň ještě nižší, než jakou navrhoval v předchozím podání. Tento návrh činil znovu na základě ustanovení § 39g odst. 3 ZVZP.
Této žádosti ovšem Ústav již nevyhověl a dne 24. 4. 2025 vydal v předmětném SŘ rozhodnutí, kterým stanovuje JUHR ve výši uvedené ve druhé FHZ.
Ústav své rozhodnutí nevyhovět žádosti MAHa odůvodňuje tím, že jeho návrh vyhodnotil jako zneužití procesního práva účastníka řízení za účelem vytváření obstrukcí a snahu o bezdůvodné prodlužování řízení. Ústav uvádí, že „optikou opakovaných návrhů na snižování úhrady po vydání každé FHZ, není teoreticky možné správní řízení řádně ukončit“ a že „ač institut zneužití práva není nikde v právním řádu výslovně zakotven, jde o obecný právní princip, který je nutné brát v potaz i v průběhu správních řízení o stanovení či změně úhrad a maximálních cen.“
Tento precedent je zajímavý svým „přímým“ rozporem akce Ústavu se zněním citovaného ustanovení § 39g odst. 3 ZVZP, dle kterého má Ústav žádosti o snížení JUHR vyhovět bez jakýchkoli omezení počtu nebo okolností použití tohoto ustanovení. Ústav nicméně trefně upozornil, že při použití této logiky do důsledku „není teoreticky možné správní řízení řádně ukončit“ a žádosti tedy nevyhověl.