Rozhodnutí MZ ve správním řízení o změně VaPÚ LP EUCREAS
č. j.: MZDR 25937/2023-2/OLZP, zn.: L46/2023, 4. 6. 2025
SHRNUTÍ: MZ se zabývalo rozhodnutím Ústavu ve správním řízení o změně VaPÚ LP EUCREAS. Odvolání podal MAH, který rozporoval použití rozhodnutí, které nenabylo právní moci, ale jen předběžné vykonatelnosti. S jeho názorem se neztotožnil odvolací orgán, který opakovaně upozorňuje na skutečnost, že již předběžná vykonatelnost má účinky vůči široké veřejnosti a není tedy třeba čekat na právní moc. MZ rovněž rozporovalo námitku odvolatele ohledně posuzování veřejného zájmu, se kterým se údajně Ústav nedostatečně vypořádal. V neposlední řadě se MZ vypořádalo s argumentem ponechání aktuálního znění PÚ v řízení zahájených na žádost.
MZ rozhodovalo o odvolání MAHa ve vztahu k výrokům č. 1 a č. 2 daného rozhodnutí (LP EUCREAS) proti rozhodnutí Ústavu vydaném v rámci správního řízení o změně VaPÚ LP EUCREAS. MZ odvolání zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo.
Odvolatel napadl rozhodnutí v celém rozsahu z důvodu nenaplnění zákonných požadavků. V první řadě odvolatel Ústavu vyčetl využití úhrady předmětných LP, která byla stanovena v dosud nepravomocném rozhodnutí. Dále dle něj Ústav dostatečně neposoudil veškeré aspekty veřejného zájmu blíže specifikované v § 17 odst. 2 ZVZP u čehož zvlášť vyzdvihl skutečnost, že závazek dostupnosti by zvyšoval dostupnost daných LP na trhu. V neposlední řadě spatřoval pochybení Ústavu v ponechání původních PÚ.
Odvolací orgán se ztotožnil s tím, že podkladové rozhodnutí nenabylo právní moci. Taková skutečnost ovšem nebrání tomu, aby se rozhodnutí nemohlo promítnout do praxe, a to s ohledem na institut předběžné vykonatelnosti, který je zaveden v části šesté ZVZP. Ten byl zaveden do ZVZP novelou zákona č. 298/2011 Sb., právě z důvodu, aby rozhodnutí mohla být platná a účinná vůči všem co nejdříve. Předběžnou vykonatelností dle části šesté ZVZP se v nedávné době MZ zabývalo i v jiném odvolacím řízení (sp. zn. SUKLS40207/2023). Zde odvolací orgán zopakoval, že vykonatelnost je schopnost vyvolat účinky v rozhodnutí předvídané a stanovení ZÚ nastává v okamžiku vydání rozhodnutí a nezávisí na právní moci. Tento svůj závěr rovněž podepřel zákonnými ustanoveními, kdy v ZVZP není nikde stanoveno, že se ve správních řízení použijí až pravomocná rozhodnutí. Správnost tohoto závěru podtrhuje § 57 odst. 3 SŘ, který stanoví: „Rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.“ O účincích předběžně vykonatelných rozhodnutí dle části šesté ZVZP tedy nemůže být pochyb.
S námitkou odvolatele ohledně nedostatečného posouzení veřejného zájmu Ústavem se MZ nemůže ztotožnit. Dle něj skutečnost, že Ústav předmětným LP snížil výši úhrady tak, aby nepřesahovaly výši úhrad příslušných volných kombinací jednosložkových přípravků, svědčí o dostatečném posouzení udržení stability finančního systému veřejného zdravotního pojištění. Ke snížení úhrady předmětného LP MZ ještě podotýká, že případný vyšší doplatek ze strany pacientů není v rozporu s veřejným zájmem, a to z toho důvodu, že tyto doplatky přispívají k udržitelnosti systému veřejného zdravotního pojištění. Co se týče odvolatelovi námitky týkající se závazku dostupnosti, tak MZ souhlasí s tím, že by to znamenalo větší jistotu dostupnosti LP na trhu, ale jedním dechem doplňuje: „Na druhou stranu nemůže část veřejného zájmu na dostupnosti hrazených léčiv sama o sobě zakládat povinnost takové závazky činit.“
Co se týče ponechání stávajícího znění PÚ, tak se MZ ztotožňuje s argumentem dispoziční zásady, kterou vznesl ve svém rozhodnutí Ústav. Předmětné správní řízení bylo zahájeno na návrh, v rámci něhož žadatel nepožadoval změnu stávajících PÚ, které jsou založeny na předchozím revizním rozhodnutí. Dle § 39b odst. 10 písm. a) a b) ZVZP Ústav není oprávněn k takové změně, pokud to žadatel nepožaduje a zároveň nikde není stanovena přednost návrhů ostatních účastníku řízení (včetně odvolatele) vůči žadateli.
MZ se v předmětných správních řízení zabývalo výkladem institutu předběžné vykonatelnosti dle části šesté ZVZP, kde potvrdilo svou rozhodovací praxi, že rozhodnutí mají účinky vůči všem již od jejich vykonatelnosti a není tedy třeba čekat na nabytí právní moci. Dále se MZ zabývalo posouzením veřejného zájmu ze strany Ústavu a povinností Ústavu přehodnotit PÚ v případě řízení zahájených na žádost.