Zajímavosti ze správních řízení – Střípky z probíhajících hloubkových revizí úhrad inhalátorů

Hloubkové revize úhrad přinášejí zajímavé výzvy. Dnes se podíváme na dvě témata, a sice:

• roli praktických lékařů a
• spory o úhrady kombinovaných přípravků.

1. Praktici jako „implicitní“ preskriptoři?

S novelou vyhlášky č. 376/2011 Sb. (účinnou od 1. 7. 2026) se praktičtí lékaři a pediatři dostávají do zajímavé role. Nově mohou automaticky předepisovat i léčivé přípravky se stanoveným vykazovacím limitem „E“, pokud to výslovně nevylučuje SPC (Souhrn údajů o přípravku).

Kde je možný háček? U limitů „E“ se stává, že léčivý přípravek pokrývá dvě různé indikace, které předepisují dvě odlišné odbornosti. Tyto odbornosti bývají vyjmenované nejen v preskripčním, ale i v indikačním omezení.

Otázka do diskuze: Jsou praktici touto cestou automaticky oprávněni k preskripci, nebo by měli být v indikačním omezení explicitně vyjmenováni i oni?

2. Odmítání součtu úhrad monokomponent u složených léčivých přípravků

Držitelé registrace u cenových referencí namítají, že změnu úhrady podle součtu fixovaných jádrových úhrad monokomponent nelze u složených léčivých přípravků aplikovat.

Jejich argument je logický: daná monokomponenta není hrazena ve všech indikacích, pro které se má úhrada měnit.

Druhý argument – podaná vs. odměřená dávka: Diskutuje se také o tom, že za hrazeným efektem stojí podaná (nikoliv odměřená) dávka. Problém nastává v situacích, kdy podaná dávka monokomponenty není ze spisové dokumentace vůbec dohledatelná.

Pohled zákona:

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění takové detailní podmínky pro aplikaci součtu úhrad monokomponent výslovně nestanoví. SÚKL tak, zdá se, má v praxi určitý výkladový prostor, který by však měl odpovídat smyslu a účelu zákona, nikoliv vést možná až k absurdním závěrům.

Martin Ševec, PharMAHTA s.r.o.