V současné době, možná častěji než dříve, řešíme otázky spojené s dostupností přípravků pro pacienty v České republice. Měli bychom se v této souvislosti zamyslet, jak definovat skutečnou dostupnost, nebo nedostupnost léčivých přípravků. V té nejobecnější rovině je to stav kdy nabídka     ( dodávky léčivých přípravků ) je nedostatečná k tomu aby pokryla poptávku. Tento parametr se obvykle hodnotí na národní úrovni. Z tohoto úhlu pohledu je skutečný výpadek poměrně vzácná věc.   Omezení dostupnosti může mít různé důvody, projevy a způsoby řešení, a ty se budou lišit u výrobců, distributorů, lékáren i pacientů.
Pro lepší popis skutečné dostupnosti nebo nedostupnosti léčivých přípravků si můžeme položit řadu otázek, které nám pomohou zorientovat se zejména v pacientském pohledu na věc, o který by mělo jít především. Ale všem, kteří se na farmaceutickém trhu pohybují, je jasné že to není pohled jediný, a možná ani ne ten s největšími možnostmi něco řešit nebo změnit.

Jak tedy můžeme zpřesnit definici dostupnosti léčiv ( z pohledu pacienta ) :     

• Jako dostupnost konkrétního přípravku s konkrétními úhradovými parametry ?
• Jako dostupnost přípravku s identickou účinnou látkou v identické síle a velikosti balení s konkrétními úhradovými parametry ?
• Jako dostupnost přípravku s identickou účinnou látkou v síle a velikosti balení a úhradě jejichž kombinací se mohu dostat k tomu co mám předepsáno ?
• Jako dostupnost přípravku s identickou účinnou látkou a silou s libovolnými úhradovými parametry ? 
• Jako dostupnost přípravku s podobnou účinnou látkou ( po schválení mým ošetřujícím lékařem ) ?
• Jako dostupnost v mé lékárně ?
• Jako dostupnost v mém městě ?
• Jako dostupnost v zařízení kde jsem ošetřován ?    

V hodinách filozofie jsme se učili, že se historie vyvíjí  ve spirále a tudíž se nemůže opakovat. Pokud se některé okamžiky v historii jejich účastníkům takto jeví, je to způsobeno nízkou stoupavostí spirály. Ta místa jsou si jednoduše příliš blízko a vypadají stejně, ale většinou se ukáže, že jsou si opravdu jen podobná a odehrávají se z jiných příčin a v jiných souvislostech.

Vývjová fáze první :
Ti z nás, kteří stihli pracovat v lékárnách před rokem 1989 zažili skutečný nedostatek léčiv, každodenní reálně omezenou dostupnost. Byla způsobena omezeným portfoliem léčiv dostupným na vnitřním trhu RVHP, náročnou a nepružnou distribucí, opakovanými výpadky výroby a omezenými dovozními plány ( = chybějícími devizami pro nákup léčiv ze zemí mimo RVHP včetně tehdejší Jugoslávie ). Řešením bývalo nahrazení výpadku mimořádným dovozem obdobného přípravku, nebo zvýšení podílu jiných přípravků tam, kde byla alternativa. Někdy to bývala pěkná divočina a tehdejší média to nikdy nezajímalo. 

Vývojová fáze druhá :
Po uvolnění regulací a vzniku skutečného farmaceutického trhu v ČR došlo k jeho živelnému růstu. Všechny evropské a světové společnosti chtěly prodávat na novém trhu. Dramaticky narostla dostupnost z úhlu pohledu šíře dostupného počtu přípravků a jejich struktury. Dramaticky se zvýšila dostupnost informací o léčivech ( a řada z nás se na tom aktivně podílela). A výpadky způsobené nezkušeností s plánováním, s mohutností poptávky terapeuticky i informačně vyhladovělého trhu, s chutí nakupovat „ Over the counter „ se dostavily. Dostupnost v tomto období pomohlo obnovit zlepšené plánování výrobců a nekonečná flexibilita nově vznikající distribuční sítě.

Vývojová fáze třetí :
Farmaceutický trh v ČR začal být poměrně záhy regulován. Po nastavení základních regulačních principů cenotvorby a stanovování úhrad růst začal zpomalovat. Přebujelá portfolia některých firem začínala stagnovat a bylo třeba „ streamlinovat „. Krystalizovaly základní principy prodeje a dodávek - trh se rozdělil na nemocnice a retail. ČR objevily Medical departmenty a ČR objevila ve velkém klinické studie. Někteří jednotlivci se setkávali s nedostupností ve formě stažení z trhu z důvodu nízkého prodeje nebo vysokého „věku“ přípravku, nebo proto, že studie skončila a lék ještě nebyl na trhu ( tento konkrétní stav se podařilo vyřešit velmi rychle ).

Vývojová fáze čtvrtá ( současnost ) :
Cenové a úhradové regulace se postupně zdokonalují. Na trh vstupují nové přípravky a už nejsou jen „ originální „ ale i generické a biosimilární. Dochází k optimalizaci výrobních řetězců, nejvíce u starších, dobře zavedených přípravů a generik, marže v těchto skupinách klesají, zejména vlivem regulací. Místa výroby se přesouvají na jih, nebo mimo Evropu. Prodej do nemocnic a center se začíná podobat komoditnímu prodeji, díky tomu klesají marže napříč celým portfoliem firem. Paralelní obchod se stal svým objemem rozpoznatelný a začal ovlivňovat v některých případech dostupnost. Objevují se dlouhodobé výpadky, výpadky více léčiv se stejnou účinnou látkou, výpadky z důvodu porušení GMP, z důvodu dlouhých geografických tras, atd. A média to docela dost zajímá. A to nejen ta naše.