| |

Úhradová vyhláška 2027: kdo ponese náklady inovací a komu zůstanou úspory?

Úhradová vyhláška 2027 ukazuje zajímavý posun ve financování centrové léčby. Nejde jen o to, kolik prostředků do systému přiteče, ale stále více také o to, jak se mezi plátce a poskytovatele rozdělí úspory i nové finanční riziko. 

U již zavedené centrové léčby je tento trend dobře vidět na indexech cenové slevy. Rozdíl mezi pořizovacími náklady poskytovatelů a vykazovacími cenami má být pro rok 2027 rozdělen v poměru 55 % ve prospěch zdravotních pojišťoven a 45 % ve prospěch poskytovatelů. Ministerstvo od tohoto nastavení očekává úsporu přibližně 2,2 mld. Kč. Větší část rozdílu mezi pořizovacími a vykazovacími cenami se tak vrací plátcům. 

Opačnou stranu stejného problému představují nové terapie časné Alzheimerovy choroby. Jejich potenciální objem může při rychlejší penetraci dosáhnout až 3,2 mld. Kč, tato částka však není zahrnuta v základním finančním scénáři vyhlášky. Změny v rozsahu a struktuře péče mají být řešeny smluvně mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli. Důvodová zpráva ponechává náklady léků na Alzheimerovu chorobu v citlivostním scénáři kvůli nejistotě spojené s otázkou, zda v daném roce dojde k jejich významnému rozšíření. 

Podklady u žádostí o úhradu obou dosud registrovaných terapií ukazují (SŘ sp. zn. SUKLS533256/2025 a sp. zn. SUKLS534911/2025), jak nejistý může být odhad jejich penetrace do populace. Analýzy dopadu na rozpočet předpokládají vyšší počty léčených pacientů, než centra dle odhadu odborníků zvládnou. Průchodnost center přitom závisí nejen na celkovém počtu pracovišť, ale také na dostupnosti biomarkerové diagnostiky, MRI, infuzního zázemí a personálu. Liší se rovněž časová náročnost léčby. Tyto rozdíly ovlivňují, kolik pacientů mohou centra vyšetřit, začít léčit a dále sledovat. Vzhledem k aktuálnímu stavu obou správních řízení lze očekávat, že i při poměrně hladkém průběhu budou rozhodnutí o úhradě vydána až v průběhu roku 2027. Někteří pacienti mohou do té doby získat léčbu prostřednictvím mimořádné úhrady, jejich počet však pravděpodobně nebude vysoký. 

Vyhláška tak stále výrazněji řeší rozdělení ekonomického rizika mezi plátce a poskytovatele – jak u vznikajících úspor, tak u nových nákladů. U zavedené centrové léčby připadá větší část rozdílu mezi pořizovacími a vykazovacími cenami plátcům, zatímco u vybraných nových nákladných léčiv není jejich potenciální finanční dopad automaticky absorbován standardním mechanismem financování centrové péče. 

Pro market access je proto stále důležitější sledovat nejen samotné rozhodnutí o ceně a úhradě, ale také jak bude finanční dopad nové terapie promítnut do rozpočtů center a mezi jednotlivé aktéry systému. 

Robert Chlád a Aneta Schimmerová, PharMAHTA s.r.o.

Podobné příspěvky